Dřevěný nástroj (v množném čísle slangově dřeva) je dechový hudební nástroj, jehož tón vzniká nárazem vzduchu na hranu otvoru nebo rozkmitáním plátku, a u něhož je výška tónu určována rezonanční frekvencí vzduchového sloupce. Jak již název napovídá, tyto nástroje byly původně vyrobeny ze dřeva, avšak některé moderní dřevěné nástroje jako např. saxofon a příčná flétna jsou vyrobeny z jiných materiálů.
Dechové nástroje dřevěné
nejstarší z této skupiny jsou nástroje flétnové,a to podélné flétny.Příčná flétna a dvojplátkové nástroje se v Evropě rozšířily až po 8.století,resp. v době křižáckých válek.Z dvojplátkového šalmaje se později vyvinuly jeho rozsahově hlubší druhy - bomharty(pumorty),kterých byla celá řada.Z basového pumortu vznikl fagot(asi 16.století),zatímco z diskantového šalmaje se vyvinul hoboj. Dalšími dvojplátkovými nástroji byly křivé rohy(krummhorny).Byly to dřevěné nástroje,jejichž spodní část válce byla u některých typů ohnuta dopředu asi jako sloní chobot.Z hudební praxe vymizel kolem 17.století,dnes se s ním setkáme jenom v orchestrech historických nástrojů.V renesanční době se hojně používal dvojplátkový basový nástroj,zvaný raket (roketle, ranketa) .Sestával z krátkého válce širšího průměru(kolem 10 cm),v němž bylo důmyslně vyvrtáno 10 kanálků,jejichž spojením dosáhl vzduchový sloupec stejného rozměru,jako u pozdějšího fagotu.Nástroj měl většinou 9 dírek.Posledním dvojplátkovýcm nástrojem,hojně využívaným,byly dudy.Z jednojazýčkového šalmaje vznikl koncem 17.století klarinet.
Dechové nástroje žesťové
Až do 19.století se žesťové nástroje používaly jen jako přirozené nástroje,takže na nich nebylo možné zahrát chromatický rozsah(výjimkou byl snižcový pozoun).Snaha opatřit je klapkovým systémem v 2.polovině 18.století selhala na špatném zvuku.Teprve vynáletzem ventilové soustavy bylo dosaženo žádoucího výsledku. Nátrubky mají dnes dvojí podobu:kotlíkový,který dává široký,pevný a ve forte mocný tón, a nálevkovitý(u lesního rohu),který je uzpůsoben pro měkčí,zastřenější tón.
